BALET ČESKOSLOVENSKÉHO ROZHLASU - MĚL BYS...

Kapela se prezentuje jako sdruženi anonymních umělců balancujících na samotné hraně vkusu, ale to je jen falešná skromnost, o tom nás už dávno přesvědčila jejich první deska u Guerilly Neschopen pohybu (2020). Pravda, latinskoamerické rytmy na začátku nové desky tentokrát možná trochu vyděsí, ale zanedlouho už jedeme z kopce: temná realita v ještě temnějších textech, monotónní rytmy dusajících bicích, sem tam zabučí klarinet, ponuře ozve se saxofon, orgie podladěných houslí, bzučící kytara, pulzující baskytara a hlas, který řeže. Tradice českého undergroundu není poskvrněna, ba naopak! Tahle deska dokazuje, že kořeny českého podzemí jsou dostatečně pevné, aby mohly rodit další ovoce. Hudba Baletu v sobě obsahuje to, co Magor definoval jako jeden z výsostných znaků umění: vytváření neklidu. A samozřejmě, že k undergroundu patřily vždycky i silné texty, ani Balet v tom není výjimkou: Měl by sis přibít nohy / ke kříži odpuštění / u paty toho kříže / počkat si na zjevení (titulní Měl bys ... ).
Případně, pokud se těšíte na Pátek, nejste sami: Poslední bučení táhne se / do dálky z jatek / Už je půl druhý / a hlavně je pátek // ... // Z venku jsem v pořádku / uvnitř však od krve celý / už ať se při pátku / s kurvama o radost dělím. // V pondělí zasviští ocílka / po lesklém noži / Zas budu palicí porážet / hovádka Boží.// Booklet je pro Balet atypicky plný fotografií. 
Prostě není nad to, když vás písnička pohladí po duši ... a tady jich je rovných dvanáct do tuctu.