DG 307 - ŠEPOTY A VÝKŘIKY "2LP"

PLAN.ART, 7. 11. 2025 (KRÁCENO)

Po listopadu 1989 natočil Zajíček společně s Hlavsou album Uměle ochuceno (1992), jež pak v radikálně vylepšené podobě vyšlo v roce 2001. A následovala řada dalších alb, každé – povětšinou v jiném obsazení – zároveň prozkoumávalo jiná teritoria, zvuková, výrazová, koncepční. Jedno však zůstávalo: "Mě v tomto světě," přiznal Zajíček, "zajímá člověk, jeho přítomnost, jeho tvář, jeho myšlenky, jeho úsměv atd. Hudba nebo psaní, to jsou jenom obtisky, který jdou mnohdy kousek vedle tý skutečný cesty..."

Nelze zde probírat všechna alba DG 307, předcházející desku Šepoty a výkřiky, alespoň je zde uvedeme: Koncert: Tvář jako Botticelliho Anděl (1995), Kniha psaná chaosem (1996), Siluety (1998) a Koncert (1999). A tím jsme si elegantně umetli cestu k albu, jež opět představovalo proměnu Zajíčkova hudebního výrazu, z čehož samozřejmě nelze, a ani nechceme, vyjímat mistrovy spoluhráče. Opět se zde setkáváme se Zajíčkovými básnivými příběhy, různě skrytými odkazy na jeho privatisima ("Šepoty a výkřiky uvnitř noci / šepoty a výkřiky tvýho milování..."), stejně jako s reflexivními impresemi všehomíra ("Popelářský vozy se začaly probouzet / Z parku se ozývali štěkající psi, štěkající sny...") či až zenovými autorskými rozjímáními ("Zavřít se na několik dní, / několik vteřin, několik týdnů. / Nikam nevycházet. / Psát knihu, kterou nejde číst..."). Aniž bychom chtěli nějak zobecňovat, možná právě poslední ukázku můžeme vnímat jako motto celé Zajíčkovy tvorby, a to jak básnické, tak hudební či výtvarné – pozorovat sice, stát ovšem stranou, být mimo i vně, přesně, jak o tom čteme v textech taoistů či zenových mistrů.

Hudba to není, pravda, příliš veselá, což ostatně u DG 307 snad ani nešlo a přišlo by nám to – a Zajíčkovi jistě především – jako cosi nepatřičného. Zvláštní barvu nahrávkám propůjčuje harmonium Josefa Rösslera, však na ně někdy hrával i sám Zajíček. Pestrost, i zádumčivost aranžím dodávají ztrojené smyčce, violoncello veterána českého undergoundu a Zajíčkova dlouhodobého spolupracovníka Tomáše Schilly, viola dalšího starého kozáka Pavla Cigánka a housle Dalibora Pyše. Můžeme jen dodat, že Schilla hrál s DG 307 i na dalších albech, Pyše pak na nich vystřídal zvukový kouzelník, aranžér, komponista a multiinstrumentalista Tomáš Vtípil. A když už jsme u kapely, sestavu doplnili basista Ota Suk, bubeníci Přemek Drozd, Antonín Korb a Tobiáš Jirous a trumpetista Jiří Alexa. Z dvanácti skladeb původního CD (aktuální dvojdesková vinylová reedice je doplněna dosud nevydanými čtyřmi písněmi z koncertu z 11. listopadu 1994, naopak na ní chybí Starý piáno v rohu hraje falešně a O čem to mluvíš, které do celkové koncepce reedice nezapadaly).

Zmiňme skladbu Kdo tulákem po hvězdách pro její zajímavé propojení s minulostí – její autor Josef "Bobeš" Rössler v ní cituje ze staré skladby DG 307 ze samého počátkujejich dráhy. Máme na mysli Očišťování, v němž Zajíček na Hlavsovu hudbu deklamuje: "Každé ráno bychom se měli očišťovat, každou noc bychom se měli milovat, každou vteřinu bychom měli myslet na konec..." A nejen že slyšíme základní motiv, prostupující celou skladbou, ale v textu se – v bookletě kapitálkami – jako jakási klíčová slova ozývají výrazy OČIŠŤOVÁNÍ, KAM a MILOVAT.

Čtyři "bonusové" nahrávky jsou vzhledem ke koncertní podobě zvukově syrovější, přesto však čitelné a krásně hrají, první, Proč odcházet? je rytmičtější, následující Na cestách naopak relativně lyričtější, jistě i díky kytaře Jana Ponocného.  Klidnější jsou i Svůdné zahrady, poslední, devítiminutová Několik verzí jednoho příběhu nabízí typicky zajíčkovské téma různých pohledů na... na co? Inu, na vše.

Josef Rauvolf

Plná verze zde: https://www.plan.art/plan/sound-plan/sepoty-a-vykriky-porad-krici-i