|
Kubin
ale upadá díky ranám osudu během svého života znovu a znovu
do těžkých depresí. To mohlo být důvodem k tomu, že se neustále
pokoušel vést spořádaný život a zakotvit v bezpečí měšťanského
života. Avšak na rozdíl od mnoha kolegů - umělců se nikdy nestal
umělcem života.
Jeho nervové zhroucení ho nakonec přivedlo ke cannabisu. Jeho lékař
mu předepsal lék, svého času velmi populární, který v podstatné
míře z výtažku z cannabisu. Kubin ho hojně a denně používal a
neustále bral větší než doporučené množství.
Když mu bylo třicet, zemřel mu otec a to ho znovu uvrhlo do stavu
mimo jeho zaběhlý rámec. Jeho nervové
rozrušení stoupalo, spolu s konzumací jeho medicíny, a to
sebou přinášelo těžké sny a noční můry. Za těchto podmínek
a s těmito podněty začíná Alfred Kubin s rukopisem svého románu.
Na „Druhé straně“ se ukrývá nereálný vysněný svět. Utopie,
která je mu tak blízká, tomu co si vždy přál, pramení z jeho
vlastní fantazie. Přesto však někdo jiný tahá za nitky v
„Perle“ jak pojmenovává utopické město v říši snů. Sen se stává
noční můrou, a Kubin popisuje skličující scénář zániku.
„Bezpočet mrtvol a umírajících, které jako umělec vytvořil, také
ti jsou dětmi oněch děsuplných dnů“, vzpomíná Kubin na smrt své
matky, jež byla příčinou jeho temných vizí.
Co tehdy Kubin ještě nemohl vědět bylo, že jeho vize se brzy měly
státi skutečností. Utrpení a smrt, motivy jeho románů, to vše zažil
v následujících letech důsledkem druhé světové války.
Hlavní postava „Druhé strany“ má nápadně mnoho společného se
samotným autorem. Také ona je v podstatě kreslířem než literátem,
kterýmžto způsobem přenáší
vyjevené myšlenky a popisy stavů z fikce do reality. Jsou zde
patrny také další autobiografické paralely. „ Byla ve mně
nikdy nepocítěná lehkost, nasládlá mdlá vůně pronikala z mého
nitra vzhůru, mé pocity byly od základu proměněny, můj život
nebyl nic než neuhasínající plamínek“ (z knihy Druhá strana z r.
1909). Popisovaná lehkost, zvláště ale „proměněné pocity“, dávají
tušit, že Kubin zde popisuje své vlastní stavy. Závoj temnoty se na
chvíli zvedá a umožňuje tak krátký pohled na potřebu autora mít
pocit bezpečí, které patrně jak se zdá nacházel ve své medicíně.
Kubin
konzumoval zrovna v době v které román vznikal, značné množství
svého léčiva. Problémy co s nezřízenou kreativitou zmizely. Těžké
sny ho sice soužily, ale vize ho zároveň poháněly k umělecké
činnosti. „A nyní ke mně proudí
nápady v hojnosti, vybičováván nimi k práci dnem i nocí,
takže již po dvanácti týdnech byl můj fantaskní román Druhá
strana napsán.“ (citace z Kubinovy autobiografie).
Kubin
si nikdy nebyl s určitostí vědom, co bylo původcem jeho náhlého
vzepětí. Dosáhly by stejně silné obrazy povrchu jeho vědomí také
bez rauše z marihuany?
O vizionářské síle cannabisu panuje více mýtů než prokázaných
faktů, mohlo by se namítnout. Přesto je sklon k volně plynoucím hrátkám
myšlenek důležitým znakem jeho působení. „Ke slovu se hlásí věci
aniž by se ptaly po svolení,“ poznamenal Ernst Bloch ve svém
protokolu o pokusech, které pocházejí z řady experimentů s cannabisem.
Přitom je nepodstatné, zda „věci“ jsou povahy pozitivní či
negativní. Vliv na zabarvení myšlenek jedinec ale nemá. Zjevně jsou
Kubinovy vize podmíněny jeho dosavadními životními osudy, vyznačujícími
se stálými ponurými myšlenkami, které díky cannabisu vyplouvají
na povrch a tak potažmo nacházejí své místo v Kubinově díle.
Příčina, která spouští Kubinovo dílo se jistě nedá hledat jen v cannabisu,
to by určitě bylo pomýlené a bylo by to vůči Kubinovi nespravedlivé.
Droga může být vždy konec konců jen pomocným prostředkem jak
skryté myšlenky přinést na povrch a nikdy nemůže nahradit zkušenosti
nebo uměleckou kreativitu.
Nadměrné užívání tinktury, jíž Kubin věnoval každou
volnou chvíli, učinilo konec chystaným románům. Zkoušel také hašiš,
který mu nabídl jeho známý rakouský učenec, ale
tím nic nového nedosáhnul. Ve srovnání se silným účinkem
jeho výtažku se musel hašiš zdát spíš slabým a tak na něj neudělal
pražádného dojmu.
Kubin
zemřel jako známý kreslíř roku 1959 v Rakousku.
|
