|
V jejich
čele stojí japonská kytarová legenda Makoto Kawabata (který nahrává
už od roku 1978 s kapelami jako Mainliner, Musica, Transonic a
Toho Sara) a dalšími členy jsou Tsuyama Atsushi (basa,vokál,basová
harmonika), Higashi Hairoshi (synťáky, kytara), Ichiraku Yoshimitsu
(bicí) a Cotton Casino (vokál, syntetizér).
Je to
bezpochyby jediná skupina v sluneční soustavě oplývající
jednak hudebním zápalem a stejně tak i vizionářským vhledem, za což
jim nepochybně přináleží cejch opravdových psychedelických guruů.
A jakmile jednou byla vaše psyché sežehnuta a vaše nohy odtrženy od
země jejich spalujícími live vystoupeními, pozemské obtíže, jako
je zemská přitažlivost a newtonská fyzika vás už nikdy nebudou trápit…
Dost příhodně zní titul jejich nového dvojalba vydaného v limitované
sérii u Resonant/Static Caravan, který nenechává nikoho na pochybách
o čem to je a co vám to způsobí: „Absolutely
Freakout. Zap Your Mind!“
(Absolutní úlet. Nachystejte se!) A jestli vás napadne, zda vzhledem
k chybějící prezentaci skupiny v médiích, tu existuje
dostatečná poptávka po jejich kosmických úletech, pak vězte, že všech
tisíc výlisků tohoto nového alba se do jednoho vyprodalo už v předobjednávkách.
To naznačuje, že tu pravděpodobně bude a ve skutečnosti už je,
jistá sběratelská hodnota produkce Acid Mothers. A jestli hudební
stránka ještě dosud nezapůsobila na vaše mozkové buňky, pak story
jejich neuvěřitelně plodné produkce nahrávek tak bezpochyby učiní.
Navzdory faktu, že „Absolutely Freakout“ je jejich prvním albem na
britském labelu (přesněji řečeno výsledkem spolupráce dvou britských
společností) a tedy i v Evropě,
je to ve skutečnosti už jejich sedmé „opravdové“ album (nepočítajíc
řadu nahrávek existujících pouze na kazetách – viz seznam na
konci). Jejich první, stejnojmenné album (které začíná skladbou
„Speed Guru“ – ohromující, 18-min. intenzivní psychedelický úlet)
vyšlo na skvělém nezávislém labelu z Tokia, PSF, v listopadu
1999. A nasadilo laťku , jež se pro ně zdála, aspoň po nějaký čas
jen těžko znovu dosažitelná.
Trvalo až do března 1999, než vydali své druhé album „Pataphisical
Freak Out MU!“, také na PSF a v listopadu téhož roku je následovalo
album, jež bylo soundtrackem k neexistujícímu ruskému
undergroundovému filmu „Wild
Gals A GO-GO“ (Striptýz divokých holek).Ale žádné z těchto
alb neznamenalo nějaký posun vpřed, ani nesplnilo očekávání
vyvolané prvním albem.
Přesto všechno Acid Mothers coby koncertní těleso byli stále
impozantnější. Když však v červenci roku 2000 vydali double
live set „Live In Occident“ (Živě na západní polokouli) na
americkém labelu Detector, které zachycovalo jejich US turné v roce
1999, byl tento počin naneštěstí poznamenán nedobrým zvukem nahrávky
a tak se tu nepodařilo zachytiti onu transcedentální sílu, která je
přítomna na živých vystoupeních Acid Mothers. Nicméně po jedné
či dvou změnách v sestavě, věci nabraly jiný kurs. V říjnu
2000 to vypadalo, že skupina dosáhla kreativního vrcholu svým čtvrtým
albem, svůdně krásným (ale
neméně „vysmaženým“) „“Troubadors
From Another Heavenly World“ (Trubadůři z jiného božského
světa). Jsou zde dva velmi dlouhé levitační psycho–kousky, ozdobené
etnickými perkusemi, syntezátorovými sci-fi pazvuky a éterickou
kytarou, která volně splývá do kratší kosmicko –folkové písně
zpívané členem kapely, který má na fotce pistoli na rentgenové
paprsky smrti, jménem Cotton Casino.
Ale předtím, než kdokoliv z nás měl šanci opravdu se ponořit
do tranceových hlubin a být vtažen do vírů, kterými toto album hýří,
spatřilo světlo světa, toho října, také album, které Kawabata
popisuje jako „cover-verze tradičních písní západní
polokoule“. Meditativní ráz „Troubadours“ zde ustupuje mohutnému
valivému jamu ve stylu Amon Düül II, který opakuje a přetváří
jednoduchý motiv přes obě strany vinylu, v hustě vrstveném a
bohatě strukturovaném goblénu
zvuků a forem. Tohle album nazvané „La
Nóvia“, vyšlo pouze na vinylu a to jenom v limitované
sérii 500 kopií na VS labelu Eclipse a jeho ústřední motiv i se svým
a capella úvodem zpívaným hrdelním hlasem, se teď stal středobodem
jejich live repertoáru.
S oběma alby Troubadors a La Nóvia překypujícími mistrovskou
dovedností a extatického uvolnění zaplavujícími naše uši, tenhle
kreativní vrchol vypadal ještě strmější a nezdolatelnější , než
kdokoliv mohl dříve předpokládat.
Ale právě tady začíná být tohle story opravdu zmatené. Už o dva
měsíce později se začínají objevovat zmínky o vydání již zmiňovaného
alba Absolutely Freakout,
což vyvracelo zprávy o tom, že nedávno odletěli po částech na
astrální výpravu. Ve skutečnosti se vydání Absolutely Freakout
opozdilo až na únor tohoto roku z důvodů daleko světštějších
a to kvůli potížím s tiskem v tiskárně.Co je pozoruhodné
na oněch 80 minutách, které zaplňují čtyři strany tohoto nového
dvojalba, je nepřítomnost jakéhokoliv stejného dojmu nebo zvukového
zabarvení objevujícího se na jeho bezprostředních předchůdcích,
přesto to však je rozpoznatelně album Acid Mothers.
A ačkoliv jsme stále ještě nestihli strávit úplné spektrum tohoto
útoku na náš mozek a smysly a ještě nevyprchalo ono opojné vzrušení
z obou alb, už se objevily fotky obalu z chystaného dalšího
nového alba Acid Mothers. Vypadá to, že jejich nové album „New
Geocentric World“ (Nový geocentrický svět)
je připraveno spatřit světlo světa a vyjde na US labelu Squealer
tento měsíc (….?). A jestli ony tři poslední desky nastavily
jistou standardní hudební úroveň na které se teď Acid Mothers nacházejí,
pak tohle nové album je opětovným příslibem něčeho zhoubně unikátního
a mysl ovlivňujícího.
Ale pakliže tahle celá ohromná vydavatelská aktivita začíná
vypadat šíleně (sedm alb za tři roky), obzvláště, když vezmete v potaz,
že od založení skupiny podnikli také několik turné po Japonsku,
Americe a Evropě, pak uvažte, že během zřetelné časové prodlevy
mezi jejich prvním a druhým albem stihl si Kawabata založit svůj
vlastní label, kde dokumentoval aktivity různých členů kapely mimo
domovské Acid Mothers a několik dalších jejich astrálních
spolucestujících. Toto široké seskupení, se základnou v městě
Nagoya je souhrně známo jako Acid Mothers Soul Collective a od jeho
založení v roce 1998 již vydali 22 krásně provedených, ručně
číslovaných CD-R v limitovaných
sériích, každého od 50 do 100kopií.
Tyhle „Acid Mothers Gold Disks“ bývají vyprodány na objednávky už
před vlastním vydáním a jsou dnes velmi vyhledávány stále rostoucí
armádou jejich stoupenců. Jen jedno z těchto alb „Father
Moo And The Black Sheep“
(Otec Bů a černá ovce), které se loni dostalo do albové TOP 50 sběratelského
magazínu Record Collector, má i vinylovou podobu a to dvakrát; poprvé
jako remixovaná verze limitovaná na 52 úvodních výlisků na eclipse
USA a podruhé ve velice hezkém provedení jako replika originální
verze CD-R na britském Swordfish v limitované řadě 500 výlisků.
Série The Gold Disks zahrnovala také další projekty spojené s Kawabatou
- Zoffy, Uchu Floating Flowers, Tsurubami (kteří také mají
album u Last Visible Dog) a rovněž řadu sólových Kawabatových disků
(včetně řady 10 CD-R jeho ranných hudebních počinů). Většina těchto
alb byla nahrána během stejného období frenetické aktivity, které
vyprodukovalo i alba Acid Mothers Temple. Ale už v samotném letošním
roce zahrnovaly Kawabatovy aktivity vydání dalších skupinových
spoluprojektů, spolu se zjevně bezednou stupnicí jeho nádherně
zpracovaných sólových výtvorů ( „Inui“ na SIWA, „Inui 2“ na
VHF a skvěle provedené „You Are The Moonshine“ na MAR/INO/Elsie&Jack
a to je jen vrcholek ledovce jeho letošních sólových nahrávek). A
tohle tsunami nahrávek, hrozící převálcovat vše, co stojí v cestě,
nejeví známky ochabnutí. To vše dělá z kreativního potenciálu
Acid Mothers Temple něco mimořádného. Prostě pokud máte tu příležitost,
nenechejte si ujít jejich koncert, nebo zmasírujte svou mysl jejich
unikátně „vysmaženými“ nahrávkami.
Přel. –PSW-
|
